Dnes jsem se měla krásně, že to snad ani nejde popsat.
Možná je to tím, že 17. listopad je magické datum, kdy se
věci lámou.
Pro mě se možná tak docela nezlomily, nebo možná ano. To
ukáže teprve čas, stejně jako když byla před 29 lety u nás revoluce a stovky
lidí s názorem prožívali v ulicích krásného města silné a bolestivé
chvíle. Vsadím se, že když se pak 18. 11. probudili, vlastně nevěděli, co se
bude dít dál a dost možná měli více otázek než odpovědí.
Během revoluce 29 let zpátky jsem v břiše svojí mamky
prožívala svoje vlastní dramata. Politika mi tehdy asi byla trochu jedno, měla
jsem už jen 3 měsíce na přípravu svého zrození a práce nad hlavu. V takových
situacích je člověk z občanské uvědomělosti uvolněn. Ale stejně se mi
tehdy určitě něco stalo a já se na to celý život snažím rozpomenout.
S velkými změnami, ať už v celé společnosti, nebo
v jednom lidském životě, je to asi jako po porodu. Musím se zeptat
kamarádek, které už děti mají, zda je tahle metafora správná. Ale já si
představuji, že se jednoho dne probudím a bolesti mi připomenou, že jsem včera
někoho porodila. Ale vlastně to svoje dítě ještě nebudu znát a budu celá
napjatá a dychtivá dozvědět se, co bude dál.
Mám ráda tyhle dny, kdy ze všech stran cítím, že se ve
vzduchu něco pohnulo, vidím to na lidech kolem sebe, snad i to krásné město,
které si toho tolik pamatuje, má na tváři zvláštní výraz očekávání.
„Téma je neustálá
změna.“, řekl mi dnes Tobiáš, když jsem si mu postěžovala, že jsem zatím
nenašla velké životní téma, o kterém bych mohla psát. Zní to sice dobře a
určitě by byl zábavný román o někom, kdo žije pro změny, třeba něco jako Chyť mě, když to dokážeš od Franka W.
Abagnalea a Stana Reddinga. Pro sebe ale tuším a doufám v o trochu jiný
námět. Vesmír mi našeptává, že ve správnou chvíli ho poznám. Jednou přijde
moment, kdy budu vidět, že jsem na správné stezce a vím, že budu schopná se jí
držet s lehkostí a bez pocitu bezvýchodnosti. Vídám tu stezku ve svých
snech, bývá prosluněná a provoněná Láskou, která chutná jako mana z nebe a
se kterou není žádná hora moc vysoká.
Potřebuji najít něco, co budu milovat tolik, že za tím
neoblomně půjdu až do smrti. Není vyloučeno, že jsem to své téma už poznala,
jenom mi chybí trocha moudrosti, aby mi došlo, že „je to ono“.
Tobiáš má celkově spoustu nápadů a říká věci, které mě nutí
se zamyslet, což je mi nesmírně příjemné. A taky se mnou dnes jako dokonalý
gentleman došel až na Hrad a prošel se mnou renesanční palác. Vesmír nám na
cestu posvítil duhovou září a chladný vzduch mi pochodoval skrz plíce až do
konečků prstů na rukou i nohou, takže jsem cestou omládla asi o dvě hodiny.
Dobíjí mě procházet staré ulice krásného města, procházet
jeho knihovny, chrámy a katakomby. Učí mě moudrosti, kterou nikdo mladý nemůže
vlastnit, a svou nádherou mi připomíná, že většina mých strastí jsou jenom
maličkosti.
Dívám se teď na Limitless, seriál navazující na film s Bradley
Cooperem (https://www.csfd.cz/film/276351-vsemocny/prehled/)
a přemýšlela jsem, na co bych použila drogu, která umožní využití 100% kapacity
mozku. K mému překvapení nemám nápad. Posledních pár týdnů jsem byla jako
ve víru tornáda. Všechno se kolem mě jen míhalo a celou mysl mi zatemnila
starost o to, jak tohle období překonám. Vyšší cíle, jako naučit se programovat
a vydělávat milióny, být architektkou a mluvit pěti jazyky, mi teď nepřipadají
důležité.
Ještě pořád nevím, jaké je správné řešení všech největších
problémů, co mám. Ale díky dnešku vím, jaké řešení pro sebe chci. Chci téma.
Chci se něčemu odevzdat. Chci pro něco vzplanout a zahořet. Chci něco milovat.
Chci každý příští den udělat alespoň mikroskopický krok k tomu, abych
naplnila své Téma, na které neumím položit prst. Ale vím, že už jsem ho viděla.
Třeba jsem ho viděla před 29 lety, když jsem v prenatálním stádiu
prožívala revoluci, a je to ta věc, na kterou se celý život snažím vzpomenout.
Třeba kolem toho tématu chodím každý den, jen ho z nějakého důvodu
nepoznávám. Třeba se mi zjeví ve snu nebo o něj zakopnu zítra ráno. Těším se a
děkuji Vesmíru za ty vibrace, kterými mi naznačuje, že moje Téma je blízko a že
jsem připravená na vše, čím mě má provést.
Žádné komentáře:
Okomentovat