Jak poznáte, že jste na dně?
Já podle toho, že si nedokážu zpívat. Když jsem spokojená,
stále si broukám. A donutit se zpívat dokážu skoro vždycky. A když to nejde, je
to hodně hodně zlé.
Posledních pár dnů jsem strávila v transu a otupělosti.
Mám několik zásadních problémů, na které neznám řešení. Ale musím nějak
fungovat, musím něco dělat, chodit do práce, venčit Sapphire, mluvit se svou
rodinou. Tuším, že celodenním ležením v posteli bych nic nevyřešila. Párkrát
za den jsem se však přistihla, jak zírám nikam a v hlavě mám prázdno.
Takhle můj mozek reaguje na strach z neznáma a výčitky svědomí. Vypne se.
Zamlží se. Pak přijde ta kostka ledu v žaludku. A když to tak pár dní
nechám, začne se mi dělat zle. Lepkavá zelená apatie mě umí obalit jako
chaluha. Vím, že ji nesmím nechat. A tak se zhluboka nadechnu a udělám ten první
krok do tmy brňavou přesezenou nohou.
Většina lidí si projde v životě několika krizemi.
Způsoby, jak se s krizí vyrovnat, jsou rozličné.
„Co lze považovat za lekci, nelze považovat za selhání.“ Je
to ale tak úplně pravda?
Líbí se mi, že čím starší jsem, tím méně věcí mi připadá
důležitých. Zato ty velmi důležité záležitosti prožívám opravdu intenzivně.
Další skvělá věc je, že s přibývajícími zkušenostmi se dokážu rychleji a
rychleji oklepat, když něco nevyjde. Umět přeskupit negativní energii a
přetvořit ji v sílu jít dál, je umění. A ačkoli věřím v sílu pozitivního
myšlení, věřím také v to, že frustrace má své místo a že je důležitou
hnací silou k větší životní spokojenosti.
Pokud ti na něčem záleží, vždycky máš co ztratit.
Ale to nejcennější, co můžeš ztratit, jsi ty sám. Když můžeš
zklamat šéfa, dostat v práci varování nebo důtku, výhružky vyhazovu nebo
jiných postihů… A na druhé straně stojí tvůj charakter, co si vybereš?
Selhání je stejně jako všechno ostatní v životě
relativní. Přiznejme si, že pokud o něco opravdu jde, tak pro tebe selhání
nepřipadá v úvahu. Spíše než to, zdali se nám něco podaří či ne, se můžeme
zamyslet nad tím, kolik jsme ochotni za úspěch v dané oblasti obětovat.
Často jsou to ta nejdůležitější rozhodnutí v životě,
která děláme zcela nevědomě.
Jsem ochotná obětovat mateřství a rodinný život tomu, abych
žila jako umělkyně?
Co je důležitější? Peníze nebo svoboda? Komu prodám svůj
čas? A jak dlouho ho budu ještě marnit?
Jsem ochotná pracovat 7 dní v týdnu ve dne i v noci,
pokud to znamená, že se zbavím finančních problémů? Jak dlouho jsem ochotná to
vydržet?
Jsem ochotná snášet bolest nejistoty a příkoří ve vztahu s někým,
koho miluji?
Je vůbec něco, za co bych obětovala úplně všechno?
Nad takovými věcmi je lepší se včas zamyslet. Je potřeba
znát svoje limity. Je třeba dělat rozhodnutí. Někdy nejde ani tolik o správnost
rozhodnutí, jako o to, že ho uděláš… A rozhodnutí si pak připíchnout na
nástěnku, třeba jen svou mentální nástěnku… Bez vědomého rozhodnutí dokážeme
jen těžko něco, co není snadné. A ty nejlepší věci bývají ty náročnější.
A přestože jsem poslední člověk, co by měl dávat někomu
rady, chci tady shrnout, co věřím, že funguje:
Buď vděčný. Štěstí nikdy nepřijde k těm, kteří si
neváží toho, co mají. Vděčnost je nástroj, který ti pomůže získat základ pro
všechna správná rozhodnutí. Vždy najdi důvod, proč Vesmíru děkovat. A nikdy
nezapomeň poděkovat za sebe. Ty sám se svou svobodou jsi to nejvzácnější, co
máš.
Ber život den po dni. Nejde mít každý den před spaním
vyřešené všechny otázky ohledně zítřka, zbytku týdne nebo příštích pár let.
Poslechni Elzu. Let it go. Někdy je dobře, že nevíme, co příští dny přinesou.
Osud nás někdy může nádherně překvapit.
Akceptuj přítomnost takovou, jaká je. To hodně souvisí se
zmíněnou vděčností. Ale i pouhé přijetí současné situace takové, jaká je, s pozitivy
i negativy, může být dobrým odrazovým můstkem.
Buď kreativní. NEMŮŽEŠ UDĚLAT STOKRÁT STEJNOU VĚC A OČEKÁVAT
POKAŽDÉ JINÝ VÝSLEDEK. Nemůžeš opakovat stokrát stejnou chybu a očekávat, že po
sté už to nebude chyba. Pokud jsi jako já v nepříjemné situaci, asi jsi v minulosti
dělal, co jsi neměl, nebo jsi nedělal, co jsi měl. Je čas vypnout autopilota a
hledat jiné způsoby.
Reflektuj svoje pocity. Jednou za čas si udělej audit
vlastního svědomí. Nezapomínej na to, co sis přál, když jsi byl malý. Nenech se
svázat něčím, co ti nesedí. Možná sis myslel, že studovat medicínu bude skvělé
a bude tě to bavit. Nezáleží na tom, že jsi na to makal celou střední. Nezáleží
na tom, že přijímačky byly opravdu těžké. Nezáleží na tom, že už máš pár let za
sebou. Nezáleží na tom, že babička by byla zklamaná, kdybys nebyl doktor. Pokud
tahle kariéra není něco, co upřímně chceš, a pokud máš jiný nápad, jak prožít
svůj život na maximum, jdi do toho. Je to jen na tobě. A máš největší šanci uspět
právě v tom, pro co jsi nadšený. (Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé
srdce. – Matouš, 6,19 – 21)
Nezapomínej investovat do těch, které máš rád. Tví blízcí ti
pomohou připomenout, co je pro tebe skutečně důležité. Jsou také nejlepší v nastavování
zrcadla, když zrovna nevíš, čí jsi.
To, co máš, jsi ztratil. To, co jsi dal, zůstane tvé navždy.
Dávání. Nejen proto, že ti pomůže hodit perspektivu na to, co sám máš a
potřebuješ. Hlavně proto, že nezištná pomoc druhým nám pomáhá obnažovat naši
duši a nechat ji zazářit. Možná bychom tolik nebojovali s hledáním motivace a smyslu, kdybychom se zaměřovali na pomoc těm, kdo ji potřebují více než my.
A nakonec, pravidlo číslo jedna: „Nikdy se nevzdávej.“. I
když právě teď nevidíš žádný způsob, jak vyřešit své aktuální trápení, ten
způsob většinou existuje. Ať je jakkoli nepravděpodobný. I kdyby to měl být
zázrak z nebe. Jediný cíl, který je ztracen, je ten, kterého jsme se
vzdali.
Žádné komentáře:
Okomentovat