Jiří Orten
Podej mi tlapku, ty nevěrný,
Půjdeme spolu v tichu
Zhasínat staré lucerny.
Půjdeme spolu na procházku
Zhasiti jednu starou lásku,
Která mě bolí, která mě píchá.
Kdyby mě poslouchal sníh
Tak jako poslouchá děti,
Když ze slov maminčiných
To nejlepší říkají po paměti,
Poslal bych po něm malou báseň
Té, která neví, neví zase,
O hořkých jádrech mých.
O tom, jak bolí každá hláska,
O tom jak pláču, když tu není,
O tom, jak trpí jinovatka
Ve vlhkém probuzení.
Žádné komentáře:
Okomentovat