Jsi jako Praha za covidu.

Jsem v Tobě uzavřená

Jako zvíře ve výběhu,

Co chce ven a naráží do zdí.

Praha je stále krásná

 A nebe nad ní je modré.

Ale když chci jít na kávu,

Vzpomenu si, že nemůžu.

Chci tě obejmout

A vzpomenu si, že nemůžu.

Chci jít do bazénu

A vzpomenu si, že nemůžu.

Chci tě políbit,

Ale vzpomenu si, že nemůžu.

Co můžeme, nesmíme.

A co smíme, bychom neměli.

Milování je nehygienické.

Nouzový stav jednou skončí. Snad.

Ale my radši zůstaneme STERILNÍ.

Bojíme se síly, kterou nevidíme.

Ale slyšeli jsme příběhy.

Jak bolí, jak nemůžeš dýchat.

Covid je Láska. Taky zabíjí.

Vydesinfikuj si ruce

a hlavně na mě pak nesahej.

Vezmi si roušku,

Vždyť už se na sebe stejně nesmějeme.

Dej si odstup minimálně dva metry,

Nikdo se nebude ptát, co se s námi stalo.

Jen dbáme nařízení vlády.

Nouzový stav SNAD jednou skončí.

Ale co my? Budeme si ještě někdy blízko?