JINAK TO NEJDE

Při procházce duhou jsem cítila na krku tvůj dech.

Nemohla jsem se ohlédnout,

Protože dívat se na tebe mě bolí

A já jsem věděla, že bych z té duhy spadla

A zlámala si všechny kosti v těle.

Občas cítím prázdno

Jako vnitřek mýdlové bubliny,

Která je kolem mě

Tak čistá a krásná.

Ale i v tom prázdnu jsi se mnou.

Jsi někde hluboko ve mně.

Znám tě z minulých životů

A nechci tímto projít a nic nezměnit.

Život není jen řeka,

Která plyne, kudy to jen jde.

Tvoříme sami svůj osud

A naše srdce je bublifuk,

Když ho naplníš a foukneš,

Stvoříš milión okamžiků,

Které stojí za zapamatování.

Už jsem přestala marnit čas,

Tančím svůj tanec právě teď.

Jsem připravená zemřít,

Ale ty mě pořád držíš na životě.

Ty a tvoje smutné oči,

Které mi ještě neřekly všechno, co měly.

Chci vzít tvou tvář něžně do dlaní

A pít tvoje slzy.

Chci kolíbat tvoje srdce v náruči

Jako novorozeně,

Chci s tebou cestovat tam,

Odkud jsme přišli

A ukázat ti tvou dokonalost a krásu.

Celý svět mi tě bere,

Ale já tě nemůžu nechat jít.

Nikdo neví proč,

Ale já vím a ty víš,

Že jsem ti poslaná z nebe

A že jinak to nejde.

Věci, na které nastal čas

Je to jako truchlit po někom, kdo nezemřel.

Je to jako ztratit kus sebe.

Krásná představu o dokonalém momentu se musí rozplynout.

Byla s tebou tak dlouho, že se stála křišťálem a ty musíš vynaložit všechnu sílu, abys rozbil to nejkrásnější, co jsi měl.

Všichni kolem tebe říkají, že to nikdy nebylo skutečné. Tak proč to tak bolí?

Vzdát se.

Vyvěsit bílou vlajku.

Už naposledy říct, že je konec, že už máš dost.

Začít slavit, že už je po všem a že z MOŽNÁ uděláš NE, že se z nejistoty stane jistota.

A tvé srdce už nebude bolet, protože bude prázdné.