JINAK TO NEJDE

Při procházce duhou jsem cítila na krku tvůj dech.

Nemohla jsem se ohlédnout,

Protože dívat se na tebe mě bolí

A já jsem věděla, že bych z té duhy spadla

A zlámala si všechny kosti v těle.

Občas cítím prázdno

Jako vnitřek mýdlové bubliny,

Která je kolem mě

Tak čistá a krásná.

Ale i v tom prázdnu jsi se mnou.

Jsi někde hluboko ve mně.

Znám tě z minulých životů

A nechci tímto projít a nic nezměnit.

Život není jen řeka,

Která plyne, kudy to jen jde.

Tvoříme sami svůj osud

A naše srdce je bublifuk,

Když ho naplníš a foukneš,

Stvoříš milión okamžiků,

Které stojí za zapamatování.

Už jsem přestala marnit čas,

Tančím svůj tanec právě teď.

Jsem připravená zemřít,

Ale ty mě pořád držíš na životě.

Ty a tvoje smutné oči,

Které mi ještě neřekly všechno, co měly.

Chci vzít tvou tvář něžně do dlaní

A pít tvoje slzy.

Chci kolíbat tvoje srdce v náruči

Jako novorozeně,

Chci s tebou cestovat tam,

Odkud jsme přišli

A ukázat ti tvou dokonalost a krásu.

Celý svět mi tě bere,

Ale já tě nemůžu nechat jít.

Nikdo neví proč,

Ale já vím a ty víš,

Že jsem ti poslaná z nebe

A že jinak to nejde.