Řeč je samozřejmě o penězích.
Téma, které je pro mě „Španělskou
vesnicí“, o které jsem si přečetla v brožuře pro návštěvníky. Ale pak jsem
se ztratila hned u vstupu a když jsem tam chtěla jít do restaurace, došla jsem
dvakrát na veřejné toalety a jednou do zverimexu.
Vyrostla jsem v rodině bez
struktury a jakékoli finanční gramotnosti. Finanční stabilita je pro mě něco
jako Zlatonka ve Famfrpálu… Mrštná a neposedná, těžko zachytitelná a tak
drobná, že ji většinu času ani nevidím. Až před pár lety mi došlo, že mi zcela
chybí základ jakékoli strategie pro to, jak své finance udržet na uzdě a pokud
možno se přibližovat k prosperitě. Prosperitou bych pro sebe nazvala stav,
kdy nemusím mít tři práce a k tomu brigádně uklízet po domácnostech a
přitom mi po zaplacení účtů zbydou peníze na spoření, nějakou tu zábavu
s přáteli a občas něco na sebe.
Nicméně, i když jsem měla různá
zaměstnání a brigády, studovala jsem, kreslila jsem a designovala šperky na
zakázky, podnikala a snažila se to všelijak vymyslet, NIKDY jsem nebyla ve
finanční pohodě. Ta představa je pro mě stejně vzdálená, jako vítězství ve
skutečném Famfrpálovém zápase.
Těžko se to přiznává. A možná
ještě hůř se s tím žije. Neřekla bych, že jsem hloupá, ani úplně
nezodpovědná. Ale špatný vztah k financím tu se mnou je jako slon
v místnosti. A tenhle slon má na sobě indický svatební dekor a alespoň
jednou denně mi svým cinkáním připomene, že je pořád tady.
Ale jsem dospělá. Něco vymyslet
musím. Jinak nikdy nepojedu na cestu kolem světa, nikdy si nepořídím dům snů
s ateliérem a chalupu v Krkonoších a nikdy nebudu mít čtyři děti a
osm psů…
Slíbila jsem si, že nad tímhle vyhraju a nezastavím se, dokud nebudu
vědět víc. Jsem na pátrací cestě po tom, jak v sobě zmírnit tenhle
handicap a pokud přijdu na nějaké rady, které se mi osvědčí, napíšu Vám je. Do
té doby rady přijímám. A moc ráda.
Zatím jsem přišla na pár
drobností, které mi pro zatím pomáhají:
- Nestyď se občas přiznat, že na
něco nemáš. Málokdo má vždycky na všechno.
- Hlavní je vždycky vědět přesně,
kolik peněz na co potřebuješ a kdy. Organizace je základ.
- Pokud to jenom trochu jde,
zajisti si příjem z více zdrojů, než z tvé hlavní práce. U mě to
zatím byly hlavně tvořivé věci, které se snažím zpeněžovat jen okrajově. Kromě
toho připadá v úvahu třeba občasné doučování, hlídání dětí, překlady, psaní
článků, výpomoc na akcích a jiné brigády. Moje přání je ale vytřídit si
spektrum aktivit tak, abych dělala jen to, co mě baví a posouvá mě dál. Doby
kdy jsem za úplatu stála celou noc v mrazu frontu na lístky do divadla,
jsou snad už za mnou.
- Nepanikař. Peníze jsou
v podstatě jen jiný druh energie. Vždycky si je do života přitáhneš, když
budeš vysílat ty správné signály.
- Nejlepší čas, kdy myslet na
možné finanční deficity, je v tu chvíli, kdy se ti dostanou peníze do
ruky. To je jedna z věcí, kterou jsem se ještě nenaučila a v okamžiku
deficitu se za to vždy proklínám. Problém je, že mám vždy po období „sucha“
nasbíranou tunu záležitostí, na které ty peníze nutně potřebuji. A tím navazuji
na další bod.
- Šetření. K tomu
v podstatě nemám co říct, protože je mi tento koncept zcela neznámý.
Stydím se za to. Strašně. A říkám to pro to, abych se styděla a donutila se tak
s tím konečně něco udělat. A budu muset. Mám v plánu totiž být
umělkyně, podnikatelka, matka na mateřské dovolené, cestovatelka a mnoho
dalších věcí.
Tenhle příspěvek by spíš seděl
osmnáctileté bloggerce než dvacetiosmileté. Omlouvám se všem, jestli je to nudilo,
rozhořčilo nebo nějak popudilo. Ale já jsem se rozhodla, že začnu tím, že si to
odpustím. A věřím, že jednou na toho slona nasednu a pojedu se na něm projet po
louce. Držím si palce, protože je lepší to začít řešit teď než nikdy. Budu tady
psát, jak se to vyvíjí. Zatím se mějte hezky. :*
Žádné komentáře:
Okomentovat