TOUŽENÍ

Touha je zázrak, kámo, zázrak…

Upozornění: Toto není reklama na Dana Landu. I když mi tenhle text uvíznul v hlavě a považuji ho za celkem pravdivý.

Po něčem toužit je jedním z nejkrásnějších pocitů v životě. Ty momenty, kdy se dokážeme přenést do budoucnosti a v živých barvách si představit… Sami sebe na konci závodu, který jsme si vždycky přáli uběhnout. Osobu ze zrcadla jak se zas prochází po francouzském pobřeží v originálních letních šatech a do tváří ji vane vůně moře. První polibek s vysněným partnerem ve zpomaleném záběru…

Problém je, že se často velmi stydíme toužit. Ostýcháme se vůbec si představovat, jaký by náš život mohl být, kdyby se nám splnily naše nejdivočejší sny. Ve vztazích tohle platí velmi často. Tak často se smíříme s tím, co se nám nabízí, že jsme snížili globální nároky na minimum. Lilia Khousnoutdinova (http://www.lilia.cz/o-mne.html) by na to řekla: „Do háje se štěstím, chci extázi!“

A já nejsem v ničem jiná. Myslím si, že kdybych před někým nahlas řekla všechno, co si přeju, asi by mi odpověděl: „To ses asi zbláznila, ne? Tak to se jednak nestane a navíc je to blbost. Měla bys vyrůst a přestat žít v pohádkách.“ Tak moment. Proč  vlastně záleží na tom, co by mi řekl nějaký průměrný člověk? Neříkám tyhle věci hlavně sama sobě, protože se bojím zklamání?

Chci vás povzbudit v toužení. Denní snění a představy o tom, co chceme dokázat, bucket listy a připomínky dětských snů, to všechno nám dává inspiraci. Inspiraci nežít každý den jako ten předchozí, inspiraci změnit svůj život dnes, udělat krůček vstříc dobrodružství. Kdybych neměla nástěnku, diář a hlavu plnou snů, některé dny bych nevzala štětec do ruky. Nenapadlo by mě číst si zajímavé články na internetu a chodit na přednášky o tom, co mě zajímá, i když mě to zajímat nemusí. Nekoupila bych si učebnici ruštiny a netrénovala bych azbuku.  Nezjistila bych, že dosáhnout některých snů je snažší, než by se mi zdálo.

Ale hlavně, toužení z vás dělá toho člověka, který dosahuje svých cílů. Protože touha a myšlení na to, co si přejete, vás proměňuje zevnitř a otvírá vaši mysl tomu, co má přijít. Znáte ten pocit, kdy se vám povede něco, co jste nečekali, protože jste si prostě mysleli, že je to příliš nereálné? Třeba když dostanete novou práci, i když jste si při pohovoru mysleli, že na to zdaleka nemáte. Nepřipravená mysl se může stáhnout a zhroutit pod náporem tak pozitivní změny. Jednou jsem postup na lepší a lépe placenou pozici v práci totálně obrečela, protože jsem se hrozně bála, že to nezvládnu.

Většina vnějších a materiálních okolností života lze změnit celkem snadno. Naše nervové soustavy jsou méně pružné. Nervy jsou nastavené na to, aby nás chránily, aby nastavovaly autopilota, zatahovaly záchrannou brzdu, když se řítíme do neznámého. Zkrátka aby nás držely v hranicích té omílané „komfortní zóny“.

Pokud vás nějaká toužebná myšlenka zamrazí, zachyťte ji. Pokud se někdy zaleknete přání, které na vás vykouklo z hloubi vaší duše, zkuste před ním nezavírat oči. Zkuste se na něj přímo podívat. To, co nás děsí, je někdy to nejlepší, co se nám v životě může stát. Pokud máte sen a víte, že by vám nějaký skeptik mohl říci: „Je hodně nepravděpodobné, že toho dosáhneš. Možná bys měla věnovat čas dosažitelnějším cílům.“, zkuste si místo toho představit, jak byste se cítili, kdybyste onoho cíle dosáhli a mohli si říct: „Tohle se mi povedlo, i když šance byla tak malá. Přes všechny obtíže jsem došla až sem.“ I milionář z chatrče žil ve slumu. Eminem byl dřív bílá špína z trail parku. J. K. Rowling byla single matka na mizině, než dopsala Harryho Pottera. Peter Dinklage taky seděl do 28 v kanceláři, než prorazil jako herec. Tak mi řekni jeden důvod, proč bys to nemohl zvládnout ty.

Tím, že otvíráš svoji mysl, otvíráš i svoje srdce. Svými představami si formuješ mozek a ten ti potom pomáhá hledat nové skulinky. Když zavřu oči, vidím holku ze zrcadla, leží v trávě a prsty se dotýká květů sedmikrásek. Slunce ji příjemně hladí po těle. Je dokonale šťastná. Stávám se jí.

Matthew MacConaughey při převzetí Oscara vyprávěl příběh. Když se ho kdosi v dětství zeptal, kdo je jeho vzor, nevěděl. Pár dní o tom přemýšlel a pak se za tím člověkem vrátil s odpovědí: „Můj idol jsem já za 10 let.“ Tak si přestaňme myslet, že úspěšní lidé, kteří žijí po svém, jsou jiný živočišný druh než my. Dokud žijeme, máme čas být vším, čím být můžeme. A jaký je tvůj vzor? A co uděláš pro to, aby ses mu přiblížil?

Nakonec, chci připojit písničku od božské Adele. https://www.youtube.com/watch?v=g7U96o3f9FI Poslechněte si, co zpívá:

I don't know why I'm scared
I've been here before
Every feeling, every word
I've imagined it all...

Pojď se mnou do krajiny toužení. Zavři oči a vyjdi ze dveří do pouště, do zasněžených plání, do vesmíru… Kamkoli, kde si přeješ být… Dojdi za tím, koho miluješ a podívej se mu do očí. Dotkni se ho. Vybav si jeho vůni. Vybav si hudbu, která kolem hraje. Prožij ten pocit, kdy se k tobě pomalu sklání. Nech se proměnit svými vzpomínkami na budoucnost. Začni se svým ideálem stávat už teď. Když srdce touží, duše zpívá… Nech je se proletět… Proměníš tak svou mysl a ona ti pomůže.