STRACH

Úžasná Mel Robins (https://melrobbins.com/) často zmiňuje zábavnou skutečnost: Co do chemických reakcí v těle, je vzrušení úplně stejným stavem jako strach. Jediný rozdíl je, že náš mozek tenhle jev interpretuje rozdílně v závislosti na situaci a našem nastavení.

Z čeho máte v životě největší strach?         

Já z toho, že nikdy nebudu žít na plno… že za mnou zůstanou nesplněné sny, které jsem se ani nepokusila dosáhnout. A je jich tolik.

Navíc, jsem ten typ člověka, co se nedokáže spokojit s pohodovým průměrem. Od jakživa jsem věděla, že chci víc. Kdo ví, čím je to způsobeno.

Ale jednu věc vím jistě. Mám poslání.

Jsem umělkyně. Jen jsem to řekla a hned mě brní jazyk. Znáte ten pocit, kdy si chcete sami o sobě něco myslet a máte na jednom rameni andílka, který vás povzbuzuje a na druhém ďáblíka, který vám říká, že na to nemáte a že není pravda?

Tuším, že každý, kdo chtěl dělat jakékoli originální umění, si tímhle prošel.

Dneska jsem se hecla. Šla jsem se svými obrazy na konzultaci na AVU. Asi nikdy se mi tak neklepaly ruce.  Bušilo mi srdce tak, že jsem ho slyšela narážet mi o žebra… V uchu mi syčel strach: „Jestli ti řeknou, že neumíš malovat, nikdy se s tím nevyrovnáš. Bylo by pro tebe lepší to neriskovat.“ Ale já jsem poslechla Mel Robbins. A těšila jsem se ze všech sil. Třásla jsem se jako osika, ale hlas jsem měla klidný a svoji tvorbu jsem zvládla prodat stejně dobře jako jakýkoli produkt ve svojí práci.

Pro kontext, na tohle jsem se chystala 10 let. Několikrát jsem podala přihlášku na tu školu. Ale nikdy jsem na konzultace nešla a nikdy jsem se nezúčastnila přijímaček. A to mám doma vyplňovací knížku pro děti, do které jsem ve 4 letech do kolonky „Čím budu, až vyrostu“ doplnila MALÍŘKOU. Tehdy jsem neměla pochyb. A navíc mi zůstalo malování jako závislost a studovala jsem několik výtvarných škol… Tolikrát mě někdo chválil, i akademičtí malíři, co mě učili. Ale strach byl stejně silnější. Do dneška.

Neříkám, že mě dnes na akademii vyzdvihli do nebes. Popovídali si se mnou, dali mi reflexi a pár tipů, co zlepšit. Stejně si pro sebe můžu oslavit nové vítězství. Tohle pro mě znamená nejen to, že to letos konečně půjdu zkusit… Ale hlavně, když jsem překonala tenhle strach, co dalšího dokážu překonat? Kolik zídek jsem ještě nepřeskočila, protože jsem se bála se za ně jen podívat?

Jsem nadšená, jsem nadšená, jsem nadšená. To je od teď moje mantra pro všechny případy, kdy se mě bude chtít zmocnit ten syčák strach.