Zrození blogu ***

Ve svojí hlavě píšu každý den. Alespoň na chvilku. Když se pokusím poskládat všechna ta ozubená kolečka a trubičky, které mi přes den rachtají v hlavě, do nějakého smysluplného obrazce. Vyjádřeného ve slovech. Dlouho jsem si hrála s myšlenkou, že budu psát blog, protože:

- Mám nápad na knihu a blog mi snad pomůže se rozepsat.

- Chci kreslit komiks a nápady na příběh ke mně často přiběhnou a pak se zase ztratí.

- Deníky jsou těžké (na váhu) a každou chvíli mi v nich dojde papír nebo je někam založím.

- Občas dokážu ve slovech vyjádřit věci, které vyjádří jen málokdo, ale prožívá je mnohokdo.

- Psaní blogu asi bude vyžadovat disciplínu, která mi zoufale chybí a asi nebylo by od věci si ji pořídit.

- Moje kamarádka Babette mi dnes řekla, že bych měla psát. Byl to ten impuls, co jsem potřebovala. Vždycky je příjemné, když vám někdo potvrdí něco, co si o sobě tajně myslíte. Babette, děkuji za to, že jsi a že mě bereš takovou, jaká jsem. Tvoje přátelství je pro mě poklad. <3

Pokud platí, že jsme průměrem 5 lidí, se kterými trávíme nejvíce času, chci se alespoň virtuálně napojit na ty nejschopnější lidi na planetě. V jednom z tutoriálů nalezených na internetu mě nedávno zaujala promluva Setha Godina (https://www.sethgodin.com/), ve které mimo jiné doporučuje blogovat každý den, pokud nějaký blog máte. To pro mě bude velká výzva a jestli vydržím psát dva dny v kuse, dojdu si do zdravé výživy pro bezlepkovou sušenku jako pro odměnu.

Mám pocit, že na začátku blogu by mělo být představení autorky… Pokud to někdo bude číst, aby věděl, co jsem zač. Tak tedy:

- Je mi 28 let a 2 třetiny. O této skutečnosti budu lamentovat a polemizovat příliš často a předem se omlouvám.

- Žiji v Praze na Vinohradech, ale nevyrostla jsem tady. O místě a charakteru svého původu mluvím nerada.

- Moje oblíbená barva je modrá. To, že v ní chodím oblečená, mi připadá naprosto normální a nevnímám to jako žádnou zvláštnost. Tato barva pro mě ale znamená něco více a vysvětlení je na dlouho.

- Jsem žena. Ehm. Z názvu blogu i rodu psaní si to bystrý čtenář již odvodil. Z toho vyplývá, že Vaše Barbarella je ŽENA, osoba, která prožívá svou pohlavní příslušnost se vší bolestí i rozkoší.

- Před rokem jsem se vydala na velmi trnitou cestu, na které se snažím osvobodit a začít prožívat život v jeho plnosti. Z venku to vypadá jako pád do temnoty. A zevnitř? Jako cesta mimo zemskou atmosféru, mezi hvězdy, na místa, kde přece neměl být život, do destinace tak božské, že ani neměla existovat, do paralelního vesmíru, kde je žena v zrcadle tím, kým vždy být toužila.