VDĚČNOSTI

Děkuji za to, že můžu psát tahle slova.

Děkuji za Sapphire, která usnula na prázdné polovině mojí postele, protože ví, že jsem neklidná.

Děkuji za to, že ti můžu děkovat, i když nerozumím tomu, co se mi teď děje a proč.

Děkuji za jídlo a za vzduch a za to, že je tu modré nebe, ne šedé jako v Šanghaji.

Děkuji ti za zdraví a za bezbolestné usínání.

Děkuji ti za teplou sprchu, můj ranní a večerní čaj.

Děkuji ti za všechny milé lidi, které jsem dnes mohla potkat. A děkuji ti i za ty nemilé a za to, že jsem jim v duchu mohla popřát lepší den a aby je toho tolik netrápilo.

Děkuji ti za toho člověka, který mi letos v srpnu zlomil srdce, protože se s každým pohledem na něj s píchnutím v hrudníku přesvědčím o tom, že jsem upřímná živá bytost schopná těch nejúžasnějších citů.

Děkuji ti za to, že já jsem já. Děkuji, že jsi mi dal tento život a že mi ve chvílích úzkosti připomínáš, že bez obtíží by byl můj život román, který by nikdo nechtěl číst.

Děkuji ti, že mě učíš vděčnosti každý den.

Vím, že štěstí nikdy nepřijde, pokud si nebudu vážit toho, co mám.

Chci ti důvěřovat, když se mi zdá, že jsem ve slepé uličce, a hledat tam dveře do ráje, které mi připravuješ.

Chci ti důvěřovat a být ti vděčná, i když to tak zrovna necítím.

Věřím tomu, že mě provedeš údolím strádání a že máš pro mě jasnou vizi.

Věřím, že ta vize formuje sny, které mám, a naopak.

Děkuji, že mě učíš věřit na zázraky a že ze mě nikdy nesejmeš svoji ochrannou ruku.

„Děkuji…  za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral.“ Karel Kryl